Takové "milé" nedělní probouzení...Bydlím poblíž železniční trati, obvykle projíždějící vlaky ani neregistruji, natož v noci. Nebývají většinou slyšet - v zimě při zavřených oknech vůbec, v létě při otevřených oknech mě spíš jejich rytmický zvuk lehce ukolébává a toužím s nimi odjet někam daleko do dáli...
Ovšem to nesmí vlak (resp. pan strojvedoucí) ve 4.55 ráno z mně neznámého důvodu na úrovni mého okna hlasitě zatroubit tak, že vyskočím z postele s leknutím, že jde o nálet a bombový útok a ve vteřině se na mne zřítí celý dům, který se v tu chvíli doslova otřásl v základech. To byl strašný zvuk!
Půl hodiny mému srdci trvalo, než po tom leknutí přestalo bušit.
Začala jsem znovu dřímat, když mě krátce před 6 hodinou probraly další šílené rány. Tentokrát nevím, jakého původu a odkud, ačkoli jsem se snažila skrze otevřené okno zjistit, co to je. Znělo to, jako když na korbu náklaďáku někdo hází pytle s cementem, dřevěné fošny, nebo cokoli jiného a ještě u toho mlátí dveřmi od auta i od domu.... Takže nevím, co bylo původem. V domě sice se jedni sousedé stěhují, ale žádný pohyb v okolí jsem navenek nezaznamenala.
Bylo krátce po šesté, když jsem si říkala, že už asi dál znovu neusnu.
Taky že ne - i kdybych sebevíc chtěla. Za 5 minut půl 7 začala v protějším paneláku nějaká pilná hospodyňka intenzivně naklepávat řízky k nedělnímu obědu.
Alespoň 5 kilo, protože jí to trvalo strašně dlouho... A skrze otevřená okna všech okolních domů a bytů, jelikož byla tropická noc 
:-), to muselo probrat celou ulici
2024 ©